30. 11. Zazpívali jsme na vánočních trzích v Holešovicích na Výstavišti. Nejprve asi 4 písničky venku na pódiu u stromečku, vánoční koledy nám doprávázela Nataša na klávesy.
Potom jsme šli zpívat do Průmyslového paláce. Měli jsme klavírní podkreslení na několik novějších koled. Klasické koledy doprovázela Nataša na klávesy. Dirigovala Eliška.
Potěšilo, že si nás pamatoval zvukař, že už nám zvučil několik vystoupení (v Pelleově vile). Překvapil mě zvuk ve velké hale, ale prý si člověk zvykne na všechno.
Určitě se nám podařilo zpříjemnit a dokreslit náladu na trzích.
Po vystoupení jsme se procházeli mezi stánky, obdivovali zvlášť krásné keramické výrobky. Někdo si vyzkoušel v dílničkách vytvořit podle instrukcí a vzorů, drobné vánoční ozdobičky (andílky, svícínek…) Většinou došlo i na „svařák“.
Příjemné odpoledne.

2.12. V divadle Venuše ve Švehlovce jsme zpívali na Festivalu sociálního umění – Případ pro sociálku.
Před námi vystoupilo 7 dam v našem věku – „Třetí věk Louny“, se scénkou Analéma. Námět: Co chci ještě určitě stihnout? Jaké bylo mé osudové rozhodnutí v životě? Co tady po mně zůstane? Kdy je ten správný čas na bilancování? Témata nám velmi blízká, byla zpracovaná velice pěkně vtipně, v autorské inscenaci. Velmi nás pobavila, ale i mladé diváky. Sklidily obrovský potlesk s děkovačkou ve stoje. Připravily nám nádhernou atmosféru v sále.

Zpívalo se nám úžasně, úplně hmatatelné propojení diváci a my. Málokdy se podaří takové souznění.
Bylo to blaho na duši, jak napsala Pavla na FB..
Zpívali jsme Krajina posedlá tmou, kde jaksi nevyšlo sólo Marty, ve 3. sloce začala dřív a přes veškeré snahy a zděšení Elišky jsme jeli notnou dobu dál, zdatně jsme opakovali. Přispělo to k lidské atmosféře, opravdu nejsme roboti… Marta se  velice roztomile omlouvala… Naštěstí, díky té skvělé náladě nás to nerozhodilo a zbytek už byl perfektní výkon. Happy Day s úžasným sólem Marty, kde potvrdila, že opravdu umí.
Lednička a capella s moc pěkným sólem Nataši, premiéra Furt jsem to já, také s nádherným sólem Nataši.
Sklidili jsme dlouhý potlesk s děkovačkou ve stoje, několikrát jsme děkovali, až došlo na skandování „Ještě jednu, ještě jednu“, a tak jsme skvěle dali Marnivou sestřenici a capella.
Dobilo nám to energii. Večer, od kterého jsem si moc neslibovala, se nakonec perfektně vydařil. Paráda. Určitě to není jen můj pocit – naše sólistky jsou čím dál lepší. Díky, držte se! Jen tak dál.

foto: Broňa Hilliová

6. 12. Jsme měli fotografovací den.
K 10.výročí trvání sboru se chystá nová, velice zajímavě pojatá, poskládaná fotografie. Fotografování probíhalo od rána od 8 – do 19 hodin. My členky sbou jsme chodily v předem domluvený čas, po skupinkách. Broňa, Veronika, fotografka a fotograf si užili pěkně dlouhý den. Snad se fotografie podaří, zajímavá bude určitě. Máme se na co těšit. Víc raději neprozradím, ponecháme si to jako překvapení.

11. 12. Zpívali jsme s Vaškem a Šimonem na bicí, pro módní eshop Zalando, který uspořádal galavečer a ples v Národním domě na náměstí Míru. Na tento večer nám zapůjčili nádherné stříbrné flitrové šaty. Měly jsme je my děvčata zkoušet v Elpidě v úterý, ale šaty dorazily z Německa až navečer, a tak jsme zkoušely ve středu. Každá jsme chtěla větší velikost, ale nakonec jsme se vtěsnaly a výsledek jako celek vypadal fantasticky.
Na zvukovou zkoušku jsme se sešli kolem 16 hodiny, vše se zdatně protahovalo, ale čekání v příjemném sále, který jsme dostali jako šatnu nevadilo, bylo i pohoštění, pití, káva.
Prostory Národního domu byly nádherně vánočně vyzdobené, lesk, třpyt až oči přecházely. Volný čas nám příjemně utíkal, povídali jsme si, fotografovali v krásných  šatech, aby byla památka. Byli jsme pozvaní na slavnostní večeři o třech chodech. Sál, prostřené stoly, kětinová výzdoba, jako v pohádce na zámku. Ve stejném stylu probíhalo i servírování, dobře jsme se bavili. Něco takového jsem v životě nezažila, bylo to jak v kouzelném snu. Večeře a plesu se zúčasnili významné osobnosti z oblasti módy. Byla to i přehlídka krásných šatů.
Vše natáčela televize, fotografovalo se….

Všichni na nás byli milí, ještě víc nám zpříjemnili večer, chválili nám šaty.
Když jsme zpívali, nebyla to jen kulisa k všeobecné zábavě. Vše ztichlo, v sále zhasli a jen my na pódiu zůstali osvětlení. Zpívalo se nám krásně, dali jsme do toho vše, radost, nadšení.
Líbili jsme se. Bylo to pro ně překvapení, takový styl hudby od nás nikdo nečekal.
Veliké díky Zalando, za tu možnost a příležitost zazpívat a zúčastnit se takové úžasné akce, za zapůjčení nádherných šatů, za báječný,  přímo pohádkový večer.
Díky i Vaškovi a Šimonovi a v neposlední řadě Ivance Fenglové.
Měla kolem této akce plno starostí a zařizování. Byla nám podporou, uměla nás povzbudit.
Díky, díky, díky!

14. 12. jsme zazpívali s Vaškem a Šimonem v Mánesu na vánočních trzích LeMarket. Z  pohádkové středy jsme rychle vystřízlivěli. V malé šatně nebylo kam co odložit, všude plno krabic, papírů, nikde žádné židle. Místnost volně přístupná komukoli, takže kabelky sebou, uložit na zem pod pódiem.
Vašek si nechal seřídit zvuk na nejvyšší možnou míru, takže zvukař neměl šanci dozvučit náš zpěv.
Poradil nám, ať zpíváme hodně nahlas s hlavou nahoru (ani jedno se nemá).
Po druhé písničce přiběhl zvukař na pódium a přistrčil mikrofony před jednotlivce s poznámkou, že aspoň někdo snad bude slyšet.
Eliška s úsměvem oddirigovala a my zpěvačky s úsměvem odzpívaly.
Když jsme odcházely kolem zvukaře, něco nespokojeně mumlal. Byla jsem ráda, že mu nerozumím.

18. 12. Na poslední zkoušce v tomto roce, spíš šlo o slavnostní ukončení roku, jsme se my zpěvačky dozvěděly, něco neuvěřitelného. Na středečním galavečeru jsme svým vystoupením zapůsobily, tak, že se společnost Zalando rozhodla, že nám původně zapůjčené šaty věnuje. Opravdu velkorysé, jsme nadšené. Ani mě nenapadají výstižná slova díků.
Přišla se také rozloučit Ivanka Troníčková, členka sboru, která už přes rok nechodila, zdravotní stav jí to neumožňje.
Trochu se bilancovalo, Ivanka hodnotila. Moc potěšila její krásná slova.
Máme se na co těšit, určitě bude v příštím roce příležitost vystoupit v krásných šatech.
Díky všem.